Rozhovor s ilustratorem Kouzelníka Petrem Poltavcem

Rozhovor s Petrem Poltavcem, ilustrátorem starší společenské hry Robomaso a nové společenské hry Proč kouzelník nečaruje.

Hraješ rád společenské hry?
Začínám jím přicházet na chuť. Zpočátku jsem hraní nebyl nějak zvlášť nakloněnej. Měl jsem pro svojí intuitivnější povahu trochu problém zachytit pravidla a nějakou dobu mi trvalo nabrat sílu a sebevědomí se do hry řádně ponořit a soupeřit anebo hrát s ostatními. Moje samotaření ale slábne a čím dál tím víc se začínám dotazovat po něčem, co by se dalo prožít společně s ostatními. A pokud člověk zrovna nepojídá buřta u ohýnku někde blízko zurčícího potoku uprostřed borovic a bříz, může svojí fantazii a nadšení docela dobře odevzdat společenské hře. Lidi co si umí v dobrym hrát jsou fajn.

Nemrzelo tě, že ve hře nejsou žádná kouzla a žádný pořádný kouzelník?
Popravdě jako grafik jsem se nad tím nepozastavil. Možná zpočátku když jsem byl před zadáním, říkal jsem si, co se ve hře bude dít. Protože nějak vnitřně vnímám svět i jako místo čarodějné, a mám rád abstraktní cosi nezcela lehce popsatelné slovy, měl bych samosebou rád nějaký zajímavý kouzlení ve hře obsažený. Ale pevnějsí kostra a prvek náhody a štěstí, obsažený ve hře, je svým způsobem taky magický. Třeba se někomu bude ve hře až příliš dobře dařit, a pak přijde otázka: že by kouzelník začal čarovat? :)

Co tě na téhle práci nejvíc bavilo?
Byla to výzva, a nějakou dobu mi trvalo se na to naladit a začít. Tak to mám se vším. Nechápu, jak může bejt dnešní svět plodnej, když je tolik spěchu a stresu. Ale zpět k práci, bavilo mě to krok po kroku. První krajiny, přiblížil jsem si políčka a svištěl perem po tabletu sem a tam, a jednoduchý plochy postupně vykresloval, aby každej ten stromek nebo kus skály nebo břeh vodní plochy dostal alespoň nějakou energii. Tištěný kartičky všechny ty informace nenesou, ale líbí se mi. Z různých kusů jsem ty krajiny sestavil. A pak jsem si ujel na hradech a ostatních kartách. Najít systém, jak si věci usnadnit, aby byl výsledek dobrej, mě taky bavilo. Nakonec to byla už jen lehká jízda.

Dají se ilustrace ke hře považovat za umění?
Přiznám se, že pojem umění mi možná není jasný. Myslim, že je důležité, jak ty věci vznikají. Co do toho "tvořitel" vkládá. Umělec čerpá ze svého nitra, tak nějak nechává věci se dít. Ale pokud je inspirovaný z venku, uskutečňuje něco pro někoho, tak to myslim taky může nechat pěkně projít na ten papír a vytvoří umělecký dílo. Pokud si ale řekne - nesmyslná zakázka - už abych to měl za sebou, nebo se prostě příliš přizpůsobí, pak je to myslím svázanější než umění jak si ho vykládám.

S kým by sis hru nejraději zahrál?
S někým s kym bych si to užil, uvolnil se a třeba i nasmál, s někým s kym by ta hra byla parádním zážitkem. Někde ve vytopený chalupě, na horách, večír, a hrálo by se a neměli bychom co jinýho na práci.

Jak bys popsal atmosféru téhle hry?
Zatím jsem jí moc nehrál, mám-li mluvit o hře samotné. Příležitostí není moc, co jsem na chatě. Myslim, že je zajímavý vnímat ty změny v pohybu krajinou. Člověk se může, alespoň mě se to děje, vciťovat do toho, co dělá, ne jen 3 políčka sem, tři tam, hop hop… Třeba let s orlem, nebo uhánění s koněm. Podle mě je to docela dobrej trip. A to očekávaní co se nám před čumákem odkryje, a jak to změní další putování za ukrytou princeznou…

Kdybys mohl svůj výtvarný talent vyměnit za nějakou jinou schopnost, za co bys jej vyměnil?
Poslední dobou, jak už jsem trochu naznačoval, mě zajímá živost. Lidskost. Vnější děje. Spolupráce. Živé tvoření pohybem, tancem. Obrazem, zvukem. Takže je to asi za schopnost vytvořit svoje bytí přímo napojené na bytí nějakých ostatních lidí a společně vytvořit něco úžasnýho, živýho. Co by vlastně mělo dopad na spoustu lidí, a trochu jim to rozsvítilo srdce a mysl, v pozitivnim změnilo život. Třeba za nějakou tu schopnost Krista nebo Budhy ).

Vyhovuje ti víc, když máš pevné zadání nebo máš raději volnost?
Mám vlastně většinou volnost. I když dělám něco pro někoho a další věc pro jinýho, docela se mi daří to udělat uspokojivě. Naladim se na to a dělám to, jak si myslím, že mám, jak to cítím. Pevné zadání mi to zjednoduší v tom, že nemusím pátrat a vzdělávat se v tom či onom oboru, abych to vykreslil lidem pochopitelně. Pokud mě někdo tlačí a není spokojený, a já si nemyslim, že je to idiot, který se mílí (což můžu být i já), tak potom bývá výsledek i lepší. Jakoby vyždímne co chce. Takový porod s donucenim. Nesnášim ale, jak funguje třeba reklama - jako takový krásný dítě, který se směje a přitahuje, ale při pohledu z boku zjistíte, že je to jen něco od Potěmkina. Dneska se lidem do hlavy nalévá hodně blbostí…

Chtěl bys něco vzkázat hráčům kouzelníka?
S kapkou fantazie si užijte putování po krajině, a ať vám čuch a intuice dobře radí kterým směrem se vydat, kde se něco zajímavýho bude dít.

Kdyby ses mohl naučit jedno kouzlo, jaké by sis vybral?
Kouzlo uzdravovat. Prvně bych uzdravil sebe, a pak by se už jasně vidělo, co uzdravovat dál)).

Na další rozmanitou tvorbu Petra se můžete podívat zde: www.fotopoltavec.cz/petr